Rotterdam leží na jihozápadě země mezi Den Haagem a Utrechtem, je to nejmodernější město Holandska a druhý největší přístav na světě. Až do roku 1940 vypadal stejně cihlově jako všechna ostatní města kolem, jenže pak se stal terčem mnoha těžkých bombových náletů a musel projít rozsáhlou rekonstrukcí, po které z něj vyrostlo nové a moderní město. Dnes má skoro půl milionu obyvatel, považuje se za centrum výzkumu a líbí se mi tady.
Přijeli jsme, schovali auto do garáží a došli na Central Station kde nám půjčili kola, takže jsme konečně vyzkoušeli tradiční holandský způsob dopravy. Musím se za ten nápad pochválit :o) Pěšky by jsme toho nikdy tolik nestihli a nebo by mě krutě bolely nohy. No, to kolo není žádný med :o) Je obrovské, nemá převody, nemá přední brzdu a sedíte celkem tvrdě, ale užívala sem si každý kilometr jak malá. Celý Rotterdam jsme projeli asi za tři hodiny a i tak jsem se odmítala vrátit do půjčovny a chodit zase pěšky.
Lidí je tu tak akorát, všude je spousty místa a kolem každé silnice vede hladká cyklostezka nebo vyhrazený jízdní pruh, takže se dostanete pohodlně naprosto kamkoliv. Navíc, kolo tu má absolutní přednost, takže Vás nic neohrožuje ani ve chvíli, kdy ohrožujete Vy jeho a kamiony, autobusy i kropicí vozy Vám jdou z cesty hned jak Vás uvidí. Možná to funguje hlavně proto, že toho nikdo moc nezneužívá a (skoro) všichni jezdí pomalu u kraje. (Na tom kole se stejně rychle jet nedá, rychle jezdí jen turisti v cyklistických dresech.)
Viděli jsme Central Station, China town, parky, World Business Centre, Hofplein, kostely i knihovnu, věž Euromast, universitu Erasmus a most Erasmus, přístav, Wilhelmplein, Cubicle houses, kanály, water taxi, sochy, metro a spousty dalšího a jak už jsem psala na začátku, mě se tu hodněmoc líbilo. Tady bych mohla žít. Fotky: http://picasaweb.google.com/molicek/Rotterdam?feat=directlink#
Den Haag je velké průmyslové město u západního pobřeží Holandska, ve kterém najdete královskou rodinu, spousty univerzit, sídla ambasád a vysoké moderní budovy z betonu. Tady už se nikdo nesnaží o tradiční cihlový vzhled, tady stojí moderní, betonové a vysoké budovy, které někdo poskládal do ulic bez ladu a skladu tak, jak zrovna vyšlo místo. Táhnou se přes dvě ulice do písmene N, stojí nad dálnicí v oblouku jako most, chybí jim kus stěny kvůli nadzemce nebo kopírují břeh kanálu a každá je úplně jiná. Když přijdete ke královskému paláci a vidíte rozkopanou ulici pod sebou, staré cihlové budovy před sebou a moderní vysoké betonové věže nad ním, musíte dlouho přemýšlet jestli se Vám tu vůbec líbí, ale město má půl milionu obyvatel a ti musí někde žít. Gouda, Purmerend a Hoorn můžou závidět, tady to žije i v neděli. Restaurace a obchody jsou otevřené, kolem kanálů chodí turisté s mapou a hledají památky, po centru se procházejí rodiny s dětmi a na lavičkách sedí skupinky mladých lidí. Tohle pondělí je státní svátek, ale dělníci svařují koleje, policisté na skůtrech hlídají pořádek, stánkaři prodávají zmrzlinu a metaři uklízí. (To v Goudě je divně prázdno asi tak jako na Václaváku ve čtyři ráno...)
Den Haag samotný u moře neleží, ale patří k němu město Scheveningen, a to už se slané vody dotýká. Táhne se víc jak tři kilometry kolem pobřeží a je plné hotelů, restaurací, pizzerií a kaváren, které začínají u silnice a končí rovnou v písku, takže v létě to musí být doslova peklo plné lidí. Moc hezky zrovna nebylo, ale i tak se tu pouštěli draci, běhali lidé, venčili psi, psalo do písku a sem tam prošla hlídka na koních.
Keukenhof je největší květinový park v Evropě, který každoročně navštíví víc jak půl milionu lidí z celého světa a najdete ho zhruba 15 km severně od města Leiden v regionu Zuid-Holland. Zabírá i se skleníky skoro 30 hektarů, roste v něm 7 milónů květinek které jsou vysázené do více jak čtyř tisíc obrazců a nechybí ani jezírka, mlýny, skleníky, platany, suvenýry a restaurace. Návrháři pro park vybírají každý rok nějaké téma a letos je to Rusko. Mohla bych Vám teď začít opisovat celou knížku co jsme dostali při vstupu, protože věcí k vidění je tu strašně moc a udržovat takový park v chodu je docela věda, ale neudělám to. Koukněte se na fotky, řeknou Vám víc než nějaký článek :o) Mě osobně se tam líbilo, sluníčko svítilo, fotky se povedly a odpočinula sem si od toho večného hledání, takže za mě má park palec nahoru. Jediné co mi tu chybí jsou informace o tom, které rostlinky zrovna kvetou ještě dřív než se tam vydáte (třeba na webu), protože tulipánové pole bylo prázdné a já se na něj tak těšila, ale jinak si vážně nemám na co stěžovat. Troška praktických informací nakonec: Park je otevřený jen dva měsíce v roce od března do května a celý ho projdete (i s focením) zhruba za tři hodiny. Vstup stojí dospělého 14 euro, dítě 7 euro, parkování stojí 6 euro, oběd 8 až 12 euro a všechny atrakce parku jsou zdarma. V areálu je několik budek ve kterých si můžete objednat tulipány, ale minimální odběr je 20 kusů a nemají je k dispozici na místě, jedna cibulka jakékoliv jiné rostlinky kterou mají na prodejně stojí 1 euro a víc. V obchodech se suvenýry najdete všechno možné od pohledů až po trička nebo ručně malované obrazy a balení čtyř sýrů tu prodávají za 19 euro, což je asi nejnižší cena v celém Holandsku. (Přímo na farmě chtěli za to samé balení 35 euro) Fotky: http://picasaweb.google.com/molicek/Keukenhof?feat=directlink
Dneska jsme byli jen na malém výletě, protože venku zuří poctivé aprílové počasí a prst na mapě padl na město jménem Gouda, které je proslavené svými sýrovými trhy stejně jako Edam nebo Alkmaar. Ráda bych Vám o Goudě napsala nějaký pěkný článek, ale nemůžu - ani tady kromě sýrových trhů vůbec nic není a trhy budou až v červnu.
Tak jeden rozdíl tu je, Gouda je narozdíl od Edamu několikanásobně větší. Celé město je ale takové zašlé, neudržované a trošku špinavé. Dlaždičky na chodnících jsou popraskané a potažené mechem, budovy jsou šedivé a nahlé, místo vyzdobených oken najdete jen rolety, mlýny se opravují a hodně budov má dokonce barevné plastové balkóny, což taky nevypadá zrovna nejlíp. Na krajích města jsou klasické krabicové průmyslové budovy, vodní kanály uprostřed města jsou tmavé a prázdné a ostnatý řetěz před domem jsem také viděla úplně poprvé... (viz obrázek níže)
Jestli tu budeme ještě v červnu, zajímalo by mě jak se Gouda změní až budou trhy, zatím najdete sýry jen na cedulích u dálnice a v sýrovém muzeu na náměstí. Ale poteším všechny závisláky na kofeinu - centrum města je plné kaváren a obchůdků s kávou, které úžasně voní až na ulici, takže se máte rozhodně kam schovat, když počasí zrovna nepřeje :o) Ještě se sem vrátíme. Fotky: http://picasaweb.google.com/molicek/Gouda?feat=directlink
A je to tady, našli jsme sýrovou farmu :o) Jmenuje se Alida Hoeve, leží zhruba 2 km severně od Volendamu a je jednou z posledních, která ještě vyrábí sýry podle staré tradiční receptury. Lidé tu chodí v krojích, vstup je zdarma, otevřeno mají nezvykle všech sedm dní v týdnu a kromě sýrů tu mají i prodejnu a výrobnu dřeváků, koně, kravičky a ovce. Hned jak jsme vešli dovnitř, ujala se nás dívčina v kroji a začala nám vyprávět jak tu vyrábí sýr. Čekala jsem nějakou složitost a tajné ingredience, ale ono je to hrozně jednoduché :o) Nejdřív se zahřeje mléko a nechá se odstát. Jak si tak odpočívá, usadí se na dně sýrové drobky které se sbírají, nacpou do forem a stlačí a zbylou vodu dostanou zvířata. Když má sýr správný tvar, ponoří se do slané lázně a pak už si jen schne, zraje a voní. Aby držel pohromadě, obaluje se vrstvami tenké fólie a čím starší sýr, tím víc vrstev má kolem sebe. Než si ho nakrájíte k večeři, musíte počkat aspoň čtyři týdny, ale paní nám ukazovala i rok staré sýry, které jsou pořád jedlé a dobré. Přímo z výrobny (což byla malá místnost za plexisklem) můžete plynuje přejít do prodejny, kde najdete kromě sýrů i mnoho vín, nástrojů pro krájení, knížek a suvenýrů. Sýry mají klasické, zauzené, bylinkové, česnekové, chili, oříškové, s pestem, kozí, ovčí a specielně přezrálé a vybrat si tu nějaký je strašně těžké, stálo nás to hodněmoc ochutnávání... Tak vážně, nejradší bych si nechala zabalit celý obchod, protože koupit jsme si toho chtěli hodně, ale nakonec jsme odešli jen s 8 měsíců starým kozím sýrem, který byl z těch všech prostě nejlepší, ňam mňam.
Malý bochník váží zhruba 350g a cena záleží na druhu a stáří sýra. Klasický mladý koupíte za 8 euro, kozí nebo ovčí za 11 a malý kousíček rok starého sýra přijde na 13 euro. Na prodejně mají dárková balení nebo výhodná balení po více kusech, která Vám ušetří klidně i15 euro, takže už víme s čím se vrátíme domů. Od sýrů jsme plynule přešli k dřevákům, ale tam se bohužel žádný výklad nekonal, tak jsme si všechno jen prohlédli a vyfotili. Asi už nikdy v životě neuvidim tolik dřeváků pohromadě :o) Byly na stěnách, ve stojanech, u stropu, na pultech, na policích, na zemi ... prostě všude. Podle příručky nejsou jenom pro turisty a místní v nich doma vážně chodí, ale já radši zůstanu u svých měkkých a tvarovaných pantoflí. Fotky: http://picasaweb.google.com/molicek/AlidaHoeve?feat=directlink
Nikdy jsem nebyla ten typ člověka, který o víkendu prolézá známé české hrady, zámky a muzea, protože mě tenhle druh památek prostě neláká, ale na mnoha historických místech jsem byla a po dnešku si našeho Karlštejna, Kokořína nebo třeba Housky vážím ještě víc, než kdy předtím. Hrad Muiderslot leží vedle městečka Muider, které najdete na mapě zhruba 10 km severovýchodně od Amsterdamu a je to ten nejmenší hrad, jaký jsme kdy s Mirkem viděli. Je to významná holandská památka, byl postavený už ve 13. století, ale když pominu fakt, že ani není na kopci nebo v nějak složitém terénu jako pevnosti bývají, má dohromady jen čtyři věže, jedno nádvoří a deset docela maličkých místností. Informační letáček láká turisty na čtyři druhy prohlídek, (klasickou, rytířskou, pro děti a audio tour se sluchátky) do zahrad, na kávu do kavárničky, do muzea a na letní koncerty, ale zapomněli tam nakreslit měřítko :o) I z těch mých fotek vypadá větší, než ve skutečnosti je. Dětem půjčují rytířskou zbroj a hrajou s nimi rytířské hry, ale dospělí všechno projdou za 20 minut, včetně zahrad, muzea i suvenýrů dole na nádvoří. Místnosti jsou malé s troškou nábytku, ale okna nemají závěsy, stěny malby, podlahy koberce, nábytek dobové předměty, u stěn nejsou dobové kroje ani zbroj... jen stoly, židle, postel, krb a několik obrazů.
Abych pořád jen nepomlouvala, hrad je celý opravený, čistý a má několik technologických vychytávek jako audio tour, kdy dostanete sluchátka a sami procházíte místnostmi s výkladem, rytířskou hru pro děti v obrovském dřevěném stole s projekcí a projektor tu použili také k promítání textu na obří knihu v jednom z pokojů. Jsou tu klasické (mini) hradby, (mini) padací most a (mini) studna na nádvoří, vodní příkop, (mini) zahrady a pódium pro talenty nebo koncerty, takže jako hrad to určitě vypadá. Při výkladu nás zaujaly celkem tři věci. Za prvé, děti v přítomnosti dospělých nesměly nikdy sedět, a to ani u jídla. Za druhé, dospělí spali vždy v sedě v malých postelích, protože věřili, že když si lehnou, tak jim nateče do hlavy moc krve a to otupí jejich smysly a za třetí, že už v 16. století existovalo zařízení, které spustilo alarm, když se nad krbem dopeklo maso. Měli vůbec docela zvláštní zvyky, svoje miminka balili jako mumie a mrtvým lidem usekávali hlavy a dávali místo nich zelí jako důkaz toho, že důležité je to co má člověk uvnitř a ne to jak vypadá. Mimochodem, tohle všechno se dozvíte hlavně z obrazů, v pokojích toho moc není.
Volendam je přístavní městečko asi 20 km severovýchodně od Amsterdamu a rovnou na úvod píšu, že je asi nejhezčí ze všech, co jsme zatím viděli. Polovina města leží u moře a najdete tu doky, vodní sporty, parky, kavárny, restaurace s mezinárodní kuchyní, obrovský hotel, muzeum v lodi a spousty malých obchodů s klasicky holandským zbožím. Ano, zaujal mě hotel, protože jsem ještě nikdy neviděla nic tak obrovského. Je součástí komplexu nazvaného Marinepark přímo na pobřeží a není to klasická budova s hromadou malých pokojů, ale dvou až tří poschoďové dřevěné domky s terasou těsně u sebe a těch domků tu stojí 184. Hodně vesnic ze severu by mohlo závidět.
Volendam má docela zajímavou historii i vzhled. V minulosti to byla jediná přísně katolická (rybářská) vesnice v celém protestantském okolí, a tak tu lidé udržovali maličko jiné zvyky, nosili jiné kroje a dokonce mluvili svým vlastním nářečím – volendamštinou. Původní domy jsou pouze ze dřeva, zelené nebo bílé a všechny naprosto stejné, ale když necháte moře za zády a vydáte se do centra, čeká na Vás klasická řada cihlových domků a úzkých uliček. Turistické příručky slibují obyvatele v dobových krojích a rybáře v loďkách, ale nic takového jsme tu nenašli a nebyli jsme jediní, jen nám to asi nevadí. Město jsme neprošli úplně celé, ale i tak ho můžu popsat jako živé, světlé a zelené, kde si to musí turista určitě užít, protože na něj čeká projížďka lodí, vodní sporty, několik muzeí, malé obchůdky s tradičním holandským zbožím jako jsou dřeváky, mlýny nebo tulipány a hromada butiků s kabelkami nebo oblečením. Kolem pobřeží stojí desítky restaurací, ve kterých najdete docela rozumné ceny všech běžných věcí jako je káva nebo toust a ten výhled na moře je prostě úžasný. Našli jsme dokonce podnik, ve kterém vaří jídla z 24 různých zemí světa včetně Slovenska (spočítáno podle vlajek na střeše), jen ta naše republika tam zas tak nějak chybí. Každopádně, my moc poctiví turisti nejsme, tak jsme vynechali muzeum za 5 euro i projížďku lodí, ale obídku s výhledem jsme neodolali. (Bylo “jen” 17 stupňů, ale seděli jsme venku na terase jen v triku a každý kdo kolem nás prošel držel v ruce zmrzlinu, to by mě zajímalo jak to tam vypadá v létě) Shrnutí: Pobřežní část Volendamu je krásná a rozhodně doporučujeme. Pokud chcete celodenní výlet, můžete se cestou zastavit v Edamu a nakoupit sýry nebo dojet do Koggenlandu a vyfotit si mlýny. Pro aktivnější je tu hromada vodních sportů a kola. Fotky: http://picasaweb.google.cz/molicek/Volendam?feat=directlink
Jak vypadá život mimo velká města na severu země? Můžete tu narazit na tři věci: mlýny, malé vesničky a naprosto izolované statky uprostřed ničeho. Ve vesnicích je většina domů z cihel a s doškovou střechou, kolem domů jsou vysázené živé ploty (nebo podivně zastřihávané stromy, které dělají stěnu) a před domem je vždycky nějak originálně upravená zahrádka. Tady ve waterlands má navíc každý druhý na pozemku vodní kanál nebo střechu potaženou rákosem a skoro každý tu chová nějaká zvířata.
Holandská zvláštnost, domy na venkově nemají patra, ale několikapatrové střechy. Největší střecha co jsme našli měla čtyři okna nad sebou a já osobně si myslím že je to docela škoda místa.
Většina domečků má v přízemí jen jednu obrovskou místnost a ta má obrovská okna úplně bez záclon, mléčnou fólii nebo roletu. Protože jsou si domy hodně podobné, občas je majitelé polepí obrázky, upraví zahradu nebo dají před dveře sochu, ale jinak moc kreativní nejsou. Třeba tu mají přísné památkáře.
Pokud má rodina zvířata, bydlí přímo vedle nich. Jejich domy se opravdu zeď o zeď dotýkají kravína, stáje, obory pro ovečky nebo třeba kurníků pro slepice a často jsou z ulice patřičně "cítit". Je to venkov a chápu že mají problémy s místem, ale takové bydlení by mě nebavilo.
K domku patří i velké zahraniční auto, kolo, malá loďka, pes nebo hromada dětí. Hodně staré domy jsou ze dřeva a vrstvu rákosu mají prorostlou mechem, hodně starých stájí nebo kůlen je z plechu a prakticky bez oken. Autobus tu jezdí dvakrát denně, vlak má zastávku třeba 10 km daleko a hospůdky taky nehledejte, holanďani tam prostě nechodí. Fotky: http://picasaweb.google.com/molicek/Waterlands?feat=directlink
Sever země (neboli Noord Holland region) už máme skoro celý procestovaný. Do hodně měst nás zavedly úřady nebo hledání práce, tulipány ještě nekvetou, sýrové trhy ještě nejsou a sezóna oficiálně nezačala, taže nám zbývá tak možná Afluitsdijk, což je 32 km dlouhá umělá hráz, která spojuje Noord Holland s Frieslandem a odděluje Ijsselmeer od Waddenského moře nebo sýrové trhy v Alkmaaru, ale ty budou až v dubnu. Dneska jsme stihli další tři věci z našeho seznamu a to tradiční holandské mlýny, oceán a opravdový holandský les a příští výlet už bude někam daleko. Jen mě mrzí počasí, ale je březen no...
První zastávkou na cestě byly tradiční holandské (a ještě pořád funkční) mlýny poblíž Ursemu, v oblasti nazvané Koggenland. Už jsem jich tu pár viděla a vědela jsem za čím jedu, ale asi jsem prostě čekala víc, protože mě nijak nenadchly. Stojí hned vedle velké silnice a v okolí vůbec nic není, takže člověk tam jede vyloženě jen na prohlídku, projít se a pořídit pár fotek a navíc často nejsou ani v provozu. Jet kolem a udělat fotku je asi OK, ale plánovat to jako výlet asi nemá cenu. Další celkem neplánovanou zastávkou byl pravý holandský les, a tím myslím les, ne jen řadu pěti stromů. Je z větší části jehličnatý, najdete ho poblíž městečka Bergen a táhne se od hranic města až k pobřeží, ale nejlépe si ho prohlédnete stejně jen za okýnkem z auta, protože v něm nejsou žádné stezky a navíc leží prakticky na písku. Možná že místní ví kudy chodit, ale my jeli dál a já udělala jen pár fotek z odpočívadel u silnice. Podle mapy je podobných míst v Holandsku asi jen 14, ale jsou to parky nebo jsou podstatně větší a největší „zelené fleky“ najdete poblíž Apeldoornu nebo Assenu. Poslední zastávka - pláž, severní moře a Atlantik. Skoro celé západní pobřeží Holandska je jedna velká písečná pláž a když nepočítám sem tam nějaké to moře, olizuje Vám nohy přímo Atlantik. Ještě nikdy sem nebyla tak blízko oceánu ani na písečné pláži a těšila jsem se, jen škoda že se počasí stihlo totálně zkazit ještě dřív, než jsme vystoupili z auta. I tak jsme tam strávili dobrou hodinu a procházeli se, stavěli hráz, hledali velké mušle nebo fotili a rozhodně jsme tam nebyli jediní, na pláži se procházelo zhruba dalších 20 lidí, běhali psi, trénovali koně a jeden rybář zrovna vytahoval sítě. Když mi někdo řekně pláž, představím si nechutné horko a vůbec by mě nenapadlo že se tam budu jednou procházet v čepici a rukavicích, ale i tak se mi tam hodně líbilo a nebyla jsem tam naposled.
|
RSS Feed