Holaňďani mají divné chutě, dneska Vám napíšu něco o lékořici a čokoládových granulích. Holandský jídelníček je plný ryb, zeleniny, sýrů, vajíček, kuřete, kari nebo rýže a to všechno můžu v jakémkoliv množství, ale tu jejich závislost na lékořici vážně nechápu. Lékořice je v sušenkách které si děti namáčí do mléka, lékořice je v cukrovinkách půl na půl s ovocným želé, v bonbonech dohromady s mátou, lékořici najdete v pivě a prý je tu velmi oblíbený lékořicový likér jménem Dropshot, do kterého se navíc přidává sůl. V supermarketech je polovina regálů s bonbony plná 500ti gramových sáčků s lékořicovými penízky, trojúhelníčky, brouky nebo jinak divnými tvary a ve stojanu se žvýkačkami ty lékořicové vždycky chybí.  Dokážu si vzpomenout na pár lidí, kterým by takové penízky udělaly radost, ale mě prostě nechutnají.

Druhá zvláštnost jsou čokoládové granule. Americké děti snídají cornflaky s mlékem, české děti si namažou chleba s marmeládou, japonské děti dostanou rýži a holandské děti si vezmou bílé pečivo a posypou ho čokoládovými granulemi. Ty sušené vypadají jako granule od Granka, ty dražší vypadají jako malé čokoládové hoblinky a obojí mi přijde děsně nepraktické. Sype se to, padá to z chleba, křupe to a děti toho mají pravděpodobně víc na talíři pod sebou než v sobě, ale všichni to tu mají rádi. I u nás byl jeden čas velký hit chleba s nutelou (ještě před tím než všechny vyděsili zubaři, kteří moc dobře vědí co dělá sladká čokoláda se zuby, když jí chlebové drobky nacpou i tam, kde si ji děti kartáčkem nevyčistí), ale neznám nikoho, kdo by ji pravidelně snídal. Navíc, když se podívám na ty růžové malé granulky v sáčku, připomíná mi to něco úplně jiného a jahodové Granko to není...  :o) Nevím, tyhle dobroty si asi nechám ujít a radši si na chleba položím sýr.



Leave a Reply.