I když máme přístup k rychlému Internetu, na svoje ftp stále nemůžu a do konce měsíce to nebude lepší. Dokud se to nějak nevyřeší, používejte Picasu, budu fotky dohrávat tam.

http://picasaweb.google.com/molicek

Naší další zastávkou byl Hoorn, což je středně velké přístavní městečko asi 60 km severovýchodně od Amsterdamu. Všechna Holandská města vypadají na první pohled stejně, ale při bližším zkoumání se vždycky něčím malým liší jako výška budov, velikost  oken nebo třeba šířka ulic a o Hoornu můžu říct, že je trošku “hranatější” než ty ostatní.

Všechno je takové geometrické, čtvercové nebo obdélníkové a hodně domů je bez klasické trojúhelníkové střechy, s okny velkými jak výkladní sříň. Na různých místech  můžete najít sochy rukou v okovech, kde je popisek samozřejmě holandsky, takže jen hádám že šlo o nějakou válku nebo ubližování a na náměstí je velká socha jakéhosi hrdiny. Nejen ty ruce v okovech, škaredé počasí a fakt, že v neděli jsou všechny ulice prázdné, protože holanďani prostě nechodí ven působí trošku strašidelně, ale i budovy a byty kolem centra jsou tmavé a prázdné a ten muž v županu.... Jen sem šla pomalu ulicí kolem kostela, uviděla ruce, vyfotila pár fotek, ohlédnu se a z úplně prázdného bytu s velikým oknem jako výloha na mě kouká jakýsi muž v županu a pantoflích.  No neměla jsem z toho vůbec dobrý pocit, asi přestávám koukat na psyhofilmy a horory :o)

Polovinou města se táhnou mola a doky pro velké lodě, ve kterých normálně bydlí lidé a některé cestičky mezi doky nejsou z dlaždic, ale z tisíců malých mušliček. Našli jsme jedno velké nádraží, univerzitu, sídla firem jako ING nebo Deloitte a dokonce pět otevřených restaurací, což je na neděli opravdu slušný výkon :o)

Hoorn je dobré místo a věřím tomu, že je tam přes týden a za sluníčka ještě líp, tak se zastavte až pojedete kolem.

Fotky: http://picasaweb.google.com/molicek/Hoorn?feat=directlink

Prádelna objevena! Jezdili jsme prakticky kolem ní, ale nebyla vidět, protože je před ní permanentně hromada stánků. Přivítala nás taková milá starší paní, (která mi hrozně připomíná mojí babičku) a všecko nám vysvětlila, nastavila, vyprala, vyždímala a vysušila a za dvě pračky prádla a hodinu práce jsme zaplatili 12 euro. To kouzelné slovo je Wasserij nebo Waserette, ale i tak jich kolem nás moc není, asi tak dvě na 30 kilometrů.

Při čekání jsme si prošli všechny stánky a ochůdky kolem a objevili docela zajímavé věci, nakoupili nějaké jídlo na víkend, potkali několik pramic ve vodních kanálech a vůbec  neuvěřitelnou hromadu lidí venku. Vypadá to, že holandsko ožívá až v sobotu, protože všichni uklízí zahrady, zařezávají stromy, sportují, chodí na procházky a prostě ven - za celý týden jsme nepotkali tolik lidí venku jako dneska. Mě taky čeká výlet, ale s paralenem a do postele, protože mám 37,4 a obří rýmu, kterou sem chytla od Mirka. Ne, jemu už nic není :o) Tak aspoň se teď bude starat on o mě.

Mimochodem, dneska se mi zdálo třikrát o práci, i o té Vodafonní :o)

Ráno jsme začali hledáním pošty, protože jsme potřebovali poslat pár formulářů do Rotterdamu a čekalo nás první překvapení. Hlavní poštovní službou v Holandsku je společnost TNT, která u nás v republice tak maximálně převáží balíky a navíc tu má pobočku skoro v každé trafice, malém obchůdku nebo papírnictví. Prostě jen jdete ulicí a kde uvidíte vedle nápisu obchodu i oranžové logo TNT, tam můžete v klidu vejít a podat dopis nebo si koupit známku.  Dopisy jdou jako u nás na váhu a známky jsou 44 a 88 centové, pokud je váš dopis dražší, pokladní prostě nalepí více 44 centových známek vedle sebe. A známky v trafikách nemají žádné obrázky, prostě jen jedno velké číslo 44 nebo 88. Možná je to lepší než některé naše vyobrazeniny, které nikomu nic neřeknou a nevypadají pěkně. Nemůžu si pomoct, ale nevím proč má naše republika tak škaredé známky. Ve velkých městech je vždycky jedna centrála a ve vesničkách pak oranžové poštovní schránky.

Naším dalším úkolem bylo objednat se na kurz holandštiny pro expaty. Na úřadu práce nám prozradili, že existuje specielní kurz pro cizince kteří tu chtějí pracovat nebo dlouhodobě žít, ale jeho jméno sem si bohužel nezapamatovala, protože je holandské a strašně dlouhé. Kurz kromě jazyka a gramatiky učí i historii, reálie a kulturu, je zakončený certifikátem a po jeho dokončení by jsme měli být schopní zvládat každodenní konverzaci. Lidé v holandsku si vysoce cení Vaší snahy přizpůsobit se. Možná mluvíte špatně a možná dostanete na svoji holandskou otázku anglickou odpověď, ale kdo tu žije několik let a umí si leda tak objednat kafe, s tím se tu nikdo nebaví. Překladatel nám dal adresu úřadu v městečku Oosthuid, telefonní číslo a klíčové slovo které máme ukázat na recepci, ale na úřadě už jsme nikoho nestihli. Máme si prý zavolat v podělí odpoledne, tak uvidíme.

Posledním úkolem bylo najít veřejnou prádelnu, protože čísté oblečení už pomalu dochází.  Nečekali jsme žádný problém, máme navigaci a opsali jsme si šest různých adres z internetu, ale klíčové slovo bylo asi špatně, protože jsme ani s jednou neuspěli. Našli jsme jen chemické čistírny nebo prázdné obchody k pronájmu a ani obsluha čistírny nám nedokázala poradit kam máme jet, takže veřejná prádelna je tady asi hodněmoc vzácná věc. Zkusíme to zítra.

(psáno 12. 3. 2010)
Fotky: http://picasaweb.google.com/molicek/Ostatni?feat=directlink

Poslušně hlásím, že dneska se nic zvláštního nestalo a tak Vás nebudeme unavovat dlouhými příspěvky. Ráno jsme zajeli na úřad práce, kde nám místní překladatel pomohl s třístránkovým formulářem pro sociálku v Rotterdamu a dozvěděli jsme se že už několik let jezdí pravidelně lyžovat do Krkonoš, zná jižní moravu a byl i v Bratislavě. Zaměstnává u nás nějaký úřad práce překladatele? Nevšimla jsem si. Po návratu jsme si zařídili Internet, který je sice za naprosto šílenou cenu, ale bereme to jako investici do budoucna kvůli práci a Mirek dnes poprvé volal domů pro jakési chybějící dokumenty, které musíme zítra poslat. Teď popíjíme polívku z hrnečku a sedíme v teple, protože venku je zima a rýmu už máme oba, výlet bude jindy. Jen tak mimochodem a pro zasvěcené - Ulice funguje :o)

(psáno 11. 3. 2010)

Edam je maličké město na pobřeží asi 30 km severovýchodně od Amsterdamu a to co přitahuje turisty jsou sýry. Moc sýrů a moc hodně dobrých sýrů. Protože to nemáme z hotelu daleko, kousek jsme si zajeli a město prošli. (Je tak malé, že ho projdete za 20 minut.)  

Přímo na náměstí je obchůdek jedné místní farmy, která exportuje sýry do evropy, ameriky i asie a kromě sýrů prodává i nástroje ke krájení, vína, porcelánové mlýny a dřevěné ťapky.

Sýry jsou klasické typu Eidam, zauzené, kozí, s česnekem a bylinkami, s ořechy a s pestem. Sýr s pestem je úžasný! Kousek jsme si hned odvezli sebou na oběd nebo k večeři. Fotit uvnitř mi přišlo neslušné, ale představte si tři stěny plné regálů od země až ke stropu plné sýrů :o)  Jedna je vidět na fotce. Za jeden bochníček na fotce (zhruba 380g) zaplatíte kolem 10 euro, odkrojený kousek ze kterého se nají dva lidé vyjde na 4 euro.

Celé městečko vypadá, že se za chvilku zhroutí, protože některé budovy drží už jen díky sousedům. Skoro všechna okna domů jsou velká a něčím vyzdobená a budovy restaurací na mě (nevím proč) působí maličko francouzsky. Možná přeplácaně, ale ještě pořád pěkně.

Jinak tu najdete tři vodní kanály, dvě malá náměstí, jeden velký kostel a místní úřad.

Edam určitě není pro celodenní výlet, ale pokud jedete kolem, zastavte se pro sýry :o)

Fotky: http://picasaweb.google.com/molicek/Edam?feat=directlink

Když jedete na dovolenou do cizí země, určitě Vás zajímá co tam můžete sníst, jakou řečí se domluvíte nebo na co se máte nechat očkovat, ale přemýšleli jste někdy o tom, jak poznáte že můžete přejít silnici? Že můžete vjet do křizovatky? Že máte zastavit a dát někomu přednost? Ne, protože k tomu slouží semafor, což je naprosto běžná a normální věc, kterou najdete skoro v každé zemi na světě a o které se učí už děti ve školce.

No, semafory v Holandsku jsou trošku zvláštní , protože šidí oranžovou. Pokud máte zastavit a dát někomu přednost, normálně blikne oranžová a pak rozsvítí se červená.  Pokud se ale máte rozjet nebo přejít silnici, po červené téměř okamžitě blikne zelená, a to je pro nás nové. Asi jen v Americe to funguje stejně. Možná si řeknete že je to maličkost, ale kolik na jedné cestě minete semaforů? Sedm? Deset? Naštěstí nikdo netroubí a nenadává pokud si zelené hned nevšimnete, jsou nervní až ve chvíli, kdy stojíte na vedlejší a chcete vjet na hlavní, i když v dálce je jen jedno auto... Semafory jsou tu plné nebo se šipkou a na křižovatce jedou první kola, pak jedou auta a na konec jdou chodci. 

Dneska budu psát o tom, jak dva češi dokážou úplně sami zaměstnat úplně celý úřad práce v jednom malém Holandském městečku... :o)

Před odjezdem z Čech jsme dostali od Euresu formulář číslo E303, který umožňuje transfer dávek v nezaměstnanosti do jiné země. Celkem snadno a celkem rychle. Protože jsme včera splnili všechny podmínky pro uznání podpory tady v Holandsku (nebo jsme si to aspoň mysleli), odjeli jsme kolem desáté ráno na místní pobočku úřadu práce v Purmerendu, kam patříme podle adresy našeho ubytování a ohlásili se na recepci.

Vyzvedl si nás takový milý starší pán a jeho první otázka zněla: Mluvíte holandsky? Ještě ne. Už jste někdy pracovali v Holandsku ? Ještě ne. Máte tu domluvenou práci? Ještě ne...  Stačily tři otázky a pán jen bezradně zakroutil hlavou, omluvil se že pro nás nemůže nic udělat a zeptal se koho napadlo nás poslat zrovna k němu. A na to my jsme byli připravení, nikdo nemůže čekat, že přijde do cizí země, sedne si do tepla na úřad práce a řekne „postarejte se o mě“. Otevřeli jsme batoh a vytáhli desky s naším kouzelným formulářem E303, adresou a doklady a v tuhle chvíli zas pán překvapil nás, protože se ukázalo, že o tom formuláři v životě nic neslyšel.  Nemohl pochopit proč jsme na malém městě u jeho stolu a ne na úřadu pro cizince kdesi v Rotterdamu a už vůbec nechápal proč po něm chceme nějaké peníze když jsme přišli na úřad práce, ale celou dobu byl milý a hodný.  Později jsme zjistili, že v Holandsku jsou tyhle dvě věci od sebe úplně oddělené a o podporu se stará sociální zpráva, úřad práce opravdu jen zprostředkovává zaměstnání a jedná s lidmi o nabídkách. U nás jsou to také dvě věci,  jenže pracovní úřad si všechno zařizuje sám. Tak nevadí, našli jsme vizitku paní z Euresu, vzali do ruky (znovu připomínám že česky psaný) formulář E303 a začli lovit v paměti co všechno o něm víme. A přesně v tuhle chvíli začala scéna jak z filmu :o)

Paragraph.Pán odběhl za kolegy, zkontroloval pár webových adres, zavolal na několik míst a vrátil se s mladou kolegyní. Řekli nám, že nás mohou přihlásit na úřad práce, ale musíme si zároveň s tím zajet do Rotterdamu vyřídit zdravotní pojištění pro cizince a že až to budeme mít ať se znovu ohlásíme. To už u nás stáli dva a seděli jsme tam zhruba 20 minut. Chvilku na to se u našeho stolu objevila další kolegyně, která zrovna odcházela na svačinu a kdyby se jí náš pan poradce jen tak mezi řečí nezeptal i na E303, asi bychom teď seďeli na hotelu naštvaní a unavení po dvouhodinové cestě z Rotterdamu. Paní nejen že tušila o čem mluvíme, ale věděla i kde najít instrukce a vrátila se za pár minut s malou, černobíle tištěnou brožurkou. To už u nás byli tři a seděli jsme tam zhruba 30 minut.

Poradili se, podívali na Internet, začetli do brožurky a odpověděli nám, že nás mohou přihlásit na úřad práce a po vyplnění jakéhosi formuláře, který pošlou do Rotterdamu  i ke zdravotnímu pojištění a všechno bude v pořádku. Bohužel, web nešel otevřít, formulář stáhnout a to už u našeho stolu stáli lidé čtyři, pátý hledal adresu a telefonní číslo do pobočky v Rotterdamu a my tam seděli už 40 minut.  Začínali jsme se cítit trapně, ale oni se jen usmívali a podle mého docela bavili, protože to bylo prostě něco nového a nestandartního. Takové malé povyražení v nudnou pracovní středu. 

Všechno dobré, konec dobrý. Na zítra máme sjednanou schůzku s paní překladatelkou, která nám pomůže vyplnit ten divný třístránkový formulář, protože je celý v holandštině a do dvou týdnů by pak mělo přijít vyjádření z Rotterdamu s uznáním podpory. Zhruba za dva týdny máme i první normální schůzku s poradcem pro práci a myslím, že jsme právě prorazili cestu všem ostatním, co to budou zkoušet po nás. No co, někdo být první musí :o)

(psáno 10. 3. 2010)
Fotky jsou z města Purmerend, kde je i pracovní úřad, více fotek je na picasse
http://picasaweb.google.com/molicek/Purmerend?feat=directlink

Další malý úspěch, máme účet :o) Použít ho můžeme kdekoliv na světě, zahrnuje pojištění  a za mezinárodní platby si účtují maximálně 15 euro, ne jako e-banka 1% z celkové částky, poplatky za převod měny a poplatky za cizinu. Jinak jsem se upsala nové pracovní agentuře, která hledá lidi s angličtinou a japonštinou, odpověděli jsme na několik inzerátů, dotankovali auto, nakoupili, prošli se kolem hotelu a zítra jdeme na úřad práce.

Naše nové bydlení je v oblasti které se říká water lands, protože tu všechna pole křižují stovky úzkých vodních kanálů a cestiček rovnou od moře a u nich najdete hromadu pěkně vypasených kačenek (tak akorát na pekáč), labutí nebo bažantů. Na březích se pasou koně, ovečky nebo krávy a za valem je už zmiňované opravdové (a ledové) moře. No, popravdě nevím jestli je to vážně moře nebo jen velký záliv, protože to z mapy co máme sebou nejde poznat, ale je to opravdu hodně velká louže vody. Přikládám rychlou fotku pořízenou na cestě do hotelu z auta, další budou ve středu nebo až o víkendu, kdy je čas na výlety.

Fotky: http://picasaweb.google.com/molicek/Waterlands?feat=directlink

Dobrá zpráva č. 1: Máme SOFI number! Podařilo se nám ho získat až neskutečně jednoduše a to jsme oba (nezávisle na sobě) stihli zvrtat Holandskou adresu bydliště. 

Dobrá zpráva č. 2: Přestěhovali jsme se do nového hotelu a je úžasný, čistý, tichý a celých 10 metrů od moře... :o) Věděli jsme že bude blízko, ale že až tak, to nás překvapilo. Navíc, na dveřích od restaurace visí nějaké Michelinské hvězdičky a parkování je zdarma, ale vyváženě k tomu musím dodat, že nejbližší vlak nebo autobus je 5km daleko, nemáme snídaně a je tu strašněmoc drahý Internet, ale to všecko zvládneme.

Dobrá zpráva č. 3: Mirkova rýma se lepší a moje suchá kůže na rukou se lepší. Asi moře.

Špatná zpráva č. 1: Nedostali jsme účet, takže nemůžeme na úřad práce. Nelíbila se jim naše adresa, ve které chybělo směrovací číslo a byla napsaná jen na kusu papíru.

Špatná zpráva č. 2: Nikdo z pracovních agentur ani z realitek se ještě neozval. Navíc teď nebudeme mít dva dny přístup k Internetu, tak snad nic neprošvihneme. 

(psáno 8. 3. 2010)