Tak mi nevyšel další pohovor. Tanhle práce mě trošku mrzí, protože mi byla ušitá přímo na míru a splňovala jsem všechny požadavky které si vymysleli, ale musela bych mluvit na zákazníky a to chce holandštinu. Nevadí, byla tenhle, bude i další, a třeba tentokrát s angličtinou. (a že nebyli vůbec skromní, chtěli několik MCP certifikací, ITIL, práci s HP servicedeskem, 3 až 5 let praxe a tak) Ani Mirkovi včerejší pohovor nevyšel, ale dozvěděl se pár nových věcí a teď je zkouší, takže to bylo i k něčemu dobré.
Okno je zpravené a bylo to opravdu za pět minut dvanáct, protože zítra ráno se balíme a jedeme do dalšího hotelu, který je o nějakých 100 km dál směrem na jih. Už teď se těšte na fotky z dalších velkých měst jako je Rotterdam nebo Den Haag a bude i tulipánový park nebo Space Expo. Nebylo to tady (na severu) špatné, už jsem si dokonce zvykla i na to, že tu z kohoutku teče slaná voda :o), ale díky tomu že jsme u moře a začala sezóna, stoupla cena ubytování skoro trojnásobně. Navíc, už není kam jezdit na výlety a velká města jako Rotterdam jsou plná technology center, takže tam na nás může čekat i nějaká ta práce.
P. S.: V Praze je krásně, ale u nás už od včera dost škaredě prší, tady máte malý fotodůkaz:
A je to tady, našli jsme sýrovou farmu :o) Jmenuje se Alida Hoeve, leží zhruba 2 km severně od Volendamu a je jednou z posledních, která ještě vyrábí sýry podle staré tradiční receptury. Lidé tu chodí v krojích, vstup je zdarma, otevřeno mají nezvykle všech sedm dní v týdnu a kromě sýrů tu mají i prodejnu a výrobnu dřeváků, koně, kravičky a ovce. Hned jak jsme vešli dovnitř, ujala se nás dívčina v kroji a začala nám vyprávět jak tu vyrábí sýr. Čekala jsem nějakou složitost a tajné ingredience, ale ono je to hrozně jednoduché :o) Nejdřív se zahřeje mléko a nechá se odstát. Jak si tak odpočívá, usadí se na dně sýrové drobky které se sbírají, nacpou do forem a stlačí a zbylou vodu dostanou zvířata. Když má sýr správný tvar, ponoří se do slané lázně a pak už si jen schne, zraje a voní. Aby držel pohromadě, obaluje se vrstvami tenké fólie a čím starší sýr, tím víc vrstev má kolem sebe. Než si ho nakrájíte k večeři, musíte počkat aspoň čtyři týdny, ale paní nám ukazovala i rok staré sýry, které jsou pořád jedlé a dobré. Přímo z výrobny (což byla malá místnost za plexisklem) můžete plynuje přejít do prodejny, kde najdete kromě sýrů i mnoho vín, nástrojů pro krájení, knížek a suvenýrů. Sýry mají klasické, zauzené, bylinkové, česnekové, chili, oříškové, s pestem, kozí, ovčí a specielně přezrálé a vybrat si tu nějaký je strašně těžké, stálo nás to hodněmoc ochutnávání... Tak vážně, nejradší bych si nechala zabalit celý obchod, protože koupit jsme si toho chtěli hodně, ale nakonec jsme odešli jen s 8 měsíců starým kozím sýrem, který byl z těch všech prostě nejlepší, ňam mňam.
Malý bochník váží zhruba 350g a cena záleží na druhu a stáří sýra. Klasický mladý koupíte za 8 euro, kozí nebo ovčí za 11 a malý kousíček rok starého sýra přijde na 13 euro. Na prodejně mají dárková balení nebo výhodná balení po více kusech, která Vám ušetří klidně i15 euro, takže už víme s čím se vrátíme domů. Od sýrů jsme plynule přešli k dřevákům, ale tam se bohužel žádný výklad nekonal, tak jsme si všechno jen prohlédli a vyfotili. Asi už nikdy v životě neuvidim tolik dřeváků pohromadě :o) Byly na stěnách, ve stojanech, u stropu, na pultech, na policích, na zemi ... prostě všude. Podle příručky nejsou jenom pro turisty a místní v nich doma vážně chodí, ale já radši zůstanu u svých měkkých a tvarovaných pantoflí. Fotky: http://picasaweb.google.com/molicek/AlidaHoeve?feat=directlink
Nikdy jsem nebyla ten typ člověka, který o víkendu prolézá známé české hrady, zámky a muzea, protože mě tenhle druh památek prostě neláká, ale na mnoha historických místech jsem byla a po dnešku si našeho Karlštejna, Kokořína nebo třeba Housky vážím ještě víc, než kdy předtím. Hrad Muiderslot leží vedle městečka Muider, které najdete na mapě zhruba 10 km severovýchodně od Amsterdamu a je to ten nejmenší hrad, jaký jsme kdy s Mirkem viděli. Je to významná holandská památka, byl postavený už ve 13. století, ale když pominu fakt, že ani není na kopci nebo v nějak složitém terénu jako pevnosti bývají, má dohromady jen čtyři věže, jedno nádvoří a deset docela maličkých místností. Informační letáček láká turisty na čtyři druhy prohlídek, (klasickou, rytířskou, pro děti a audio tour se sluchátky) do zahrad, na kávu do kavárničky, do muzea a na letní koncerty, ale zapomněli tam nakreslit měřítko :o) I z těch mých fotek vypadá větší, než ve skutečnosti je. Dětem půjčují rytířskou zbroj a hrajou s nimi rytířské hry, ale dospělí všechno projdou za 20 minut, včetně zahrad, muzea i suvenýrů dole na nádvoří. Místnosti jsou malé s troškou nábytku, ale okna nemají závěsy, stěny malby, podlahy koberce, nábytek dobové předměty, u stěn nejsou dobové kroje ani zbroj... jen stoly, židle, postel, krb a několik obrazů.
Abych pořád jen nepomlouvala, hrad je celý opravený, čistý a má několik technologických vychytávek jako audio tour, kdy dostanete sluchátka a sami procházíte místnostmi s výkladem, rytířskou hru pro děti v obrovském dřevěném stole s projekcí a projektor tu použili také k promítání textu na obří knihu v jednom z pokojů. Jsou tu klasické (mini) hradby, (mini) padací most a (mini) studna na nádvoří, vodní příkop, (mini) zahrady a pódium pro talenty nebo koncerty, takže jako hrad to určitě vypadá. Při výkladu nás zaujaly celkem tři věci. Za prvé, děti v přítomnosti dospělých nesměly nikdy sedět, a to ani u jídla. Za druhé, dospělí spali vždy v sedě v malých postelích, protože věřili, že když si lehnou, tak jim nateče do hlavy moc krve a to otupí jejich smysly a za třetí, že už v 16. století existovalo zařízení, které spustilo alarm, když se nad krbem dopeklo maso. Měli vůbec docela zvláštní zvyky, svoje miminka balili jako mumie a mrtvým lidem usekávali hlavy a dávali místo nich zelí jako důkaz toho, že důležité je to co má člověk uvnitř a ne to jak vypadá. Mimochodem, tohle všechno se dozvíte hlavně z obrazů, v pokojích toho moc není.
Budík, snídaně, servis, úřad práce, nákup,pozdní oběd, inzeráty, učení… ani dneska jsme se nenudili. V servisu nás moc nepotěšili, protože objednali špatné okno a oprava bude o 150 euro dražší než jsme čekali, jenže co s tím můžeme dělat, potřebujeme trošku jiné okno než jsme si mysleli. Fólii samozřejmě strhli a bez “emergency window” nás pustit nechtěli, tak jsme odjeli s plexisklem a další pokus bude v úterý. Naštěstí je zahrnuté v ceně opravy, drží a je přes něj vidět. Jedna dobrá zpráva, uznali nám podporu :o) Můžeme tu zůstat až do konce dubna, jenže nějakou práci už by to vážně chtělo a úřad práce nám s tím nepomůže. Protože jsme z IT oboru kde příležitosti jsou, používáme Internet a zaregistrovali jsme se u několika personálních agentur, zařadili nás do kategorie “samostatně aktivně hledajících” a popřáli nám hodně štěstí. Škoda té práce co mi utekla tři dny před příjezdem, všechno by teď bylo mnohem jednodušší, protože když přijedete za prací a podepíšete smlouvu, dostanete všechno naservírované přímo pod nos (SOFI, účet, pojištění, bydlení a tak), bez práce jste na všechno sami. No ale to by nebylo o čem psát, že :o)
Jinak, při čekání na Mirka jsem si procházela letáky s nabídkami práce a v brožurce práce v zahraničí byly au-pair pobyty v Anglii, Německu nebo na Kypru a práce průvodců v Itálii, Španělsku, Litvě nebo na Slovensku, ale my zas nic. Naše města tu jsou spřátelená s každou druhou vesnicí, ale paní na úřadě ani neví jak napsat do kolonky země holandsky “Česká Republika”. Proč? Nemáme euro a nejsme zajímaví? Nejsme zajímaví pro studenty? A když jsme u těch studentů, dozvěděla jsem se zajímavou věc. Všichni studenti končí automaticky na úřadu práce a mají velké problemy si najít zaměstnání, protože firmy si cenní hlavně zkušeností a student se musí během školy naučit hodně věcí navíc, aby se někomu zalíbil. Třeba už jen ty jazyky, angličtina je tu naprosto běžná, takže v inzerátech hledají lidi se třemi i čtyřmi jazyky najednou. No, cestou na úřad jsem Vám vyfotila pěkné piktogramy na silnici před školou u přechodu pro děti, které jsem zatím ještě nikde jinde neviděla A ještě jednu fotku pro Vás mám. Včera na bruslích jsem vyfotila pár kilometrů za hotelem rozcestník, který ukazuje na nejbližší restauraci, kavárnu a muzeum v okolí a berte to jako důkaz, že tady vážně nic není :o) Nejsou tam čísla, ale nejbližší mlýn je tři kilometry daleko.
Větší fotky najdete v sekci Ostatní na Picase.
Hádanka na konec: Za posledních 14 dní přišel jen jeden jediný komentář a v anketě jsou celé tři hlasy, z toho jeden je náš. Počítadlo ukazuje 22 až 40 unikátních návštěv denně a příspěvky tu jsou minimálně každý druhý den. Co je špatně?
Volendam je přístavní městečko asi 20 km severovýchodně od Amsterdamu a rovnou na úvod píšu, že je asi nejhezčí ze všech, co jsme zatím viděli. Polovina města leží u moře a najdete tu doky, vodní sporty, parky, kavárny, restaurace s mezinárodní kuchyní, obrovský hotel, muzeum v lodi a spousty malých obchodů s klasicky holandským zbožím. Ano, zaujal mě hotel, protože jsem ještě nikdy neviděla nic tak obrovského. Je součástí komplexu nazvaného Marinepark přímo na pobřeží a není to klasická budova s hromadou malých pokojů, ale dvou až tří poschoďové dřevěné domky s terasou těsně u sebe a těch domků tu stojí 184. Hodně vesnic ze severu by mohlo závidět.
Volendam má docela zajímavou historii i vzhled. V minulosti to byla jediná přísně katolická (rybářská) vesnice v celém protestantském okolí, a tak tu lidé udržovali maličko jiné zvyky, nosili jiné kroje a dokonce mluvili svým vlastním nářečím – volendamštinou. Původní domy jsou pouze ze dřeva, zelené nebo bílé a všechny naprosto stejné, ale když necháte moře za zády a vydáte se do centra, čeká na Vás klasická řada cihlových domků a úzkých uliček. Turistické příručky slibují obyvatele v dobových krojích a rybáře v loďkách, ale nic takového jsme tu nenašli a nebyli jsme jediní, jen nám to asi nevadí. Město jsme neprošli úplně celé, ale i tak ho můžu popsat jako živé, světlé a zelené, kde si to musí turista určitě užít, protože na něj čeká projížďka lodí, vodní sporty, několik muzeí, malé obchůdky s tradičním holandským zbožím jako jsou dřeváky, mlýny nebo tulipány a hromada butiků s kabelkami nebo oblečením. Kolem pobřeží stojí desítky restaurací, ve kterých najdete docela rozumné ceny všech běžných věcí jako je káva nebo toust a ten výhled na moře je prostě úžasný. Našli jsme dokonce podnik, ve kterém vaří jídla z 24 různých zemí světa včetně Slovenska (spočítáno podle vlajek na střeše), jen ta naše republika tam zas tak nějak chybí. Každopádně, my moc poctiví turisti nejsme, tak jsme vynechali muzeum za 5 euro i projížďku lodí, ale obídku s výhledem jsme neodolali. (Bylo “jen” 17 stupňů, ale seděli jsme venku na terase jen v triku a každý kdo kolem nás prošel držel v ruce zmrzlinu, to by mě zajímalo jak to tam vypadá v létě) Shrnutí: Pobřežní část Volendamu je krásná a rozhodně doporučujeme. Pokud chcete celodenní výlet, můžete se cestou zastavit v Edamu a nakoupit sýry nebo dojet do Koggenlandu a vyfotit si mlýny. Pro aktivnější je tu hromada vodních sportů a kola. Fotky: http://picasaweb.google.cz/molicek/Volendam?feat=directlink
Hallo, ik ben Jana en dit is Mirek. Ik komt uit Prag, hij komt uit Brno en wij wonen nu in Nederland. Wij zind op zoek naar werk. Heeft u een werk voor ons?
Holandština není těžká, je to taková směs angličtiny, němčiny a občas i francouzštiny a hodně věcí je tu stejných jako v jiných jazycích (jako určování času nebo třeba stupňování přídavných jmen), takže se musíte soustředit hlavně na výslovnost a na slovíčka. Tak asi to není jazyk, který by se děti dobrovolně učily u nás ve školách a výslovnosti se každý směje, ale možná proto si holaňdané tak váží každého, kdo se jejich jazyk učí. Jak jsem tu už jednou psala, možná Vám na Vaši holandskou otázku odpoví anglicky, ale snahy si cení. (Na druhou stranu s cizincem který tu žije roky, ale jazyk neumí, se nebaví vůbec.) Žádné poučování si nedovolím, protože jsem teprve u šesté lekce, ale některá slovíčka se Vám můžou hodit třeba jen napsaná, takže tady je můj výběr:
Silnice a dálnice
Uit (sjezd), Wacht (pozor), Pas op (pozor), Vrij (volno), Omleiding (objížďka).
Formuláře
Voornaam (křestní jméno), achternaam (příjmení), woonplaats (adresa bydliště), staatsburger (občanství), vrouw (žena), meneer (muž), beroep (povolání), werk (práce), burgelijke stand (stav), Handtekening (podpis).
Práce
Functieomschrijving (popis práce), kennis (znalosti), loon (mzda), solliciteer (ucházet se), stuur (odeslat), vacature (nabídky), vaardigheden, ervaring (zkušenosti), bedrijf (firma)
Jídelní lístek
Rundvlees (hovězí), varkensvlees (vepřové), kip (kuřecí), soep (polévka), saus (omáčka), brood (pečivo), kerrie (kari), zout (sůl), ei (vejce), frites (hranolky), vla (krém, pudink), sla, salad (salát), kaas (sýr), koffie (káva), melk (mléko). Jong je mladý sýr, oud zralý sýr.
Sami jsme se přesvědčili, že 99 % holaňdanů umí anglicky. V televizi je polovina pořadů v angličtině, děti se učí anglicky, na všechny vyšší pracovní pozice je angličtina nutností a občas jsou i nápisy, jídelní lístky a takové drobnosti jako účtenky dvojjazyčně. Pokud umíte anglicky i německy, psanou holandštinu odtušíte, ale s mluvenou mám zatím trošku problémy. (Zrovna před chvílí mě vyděsilo jedno nechutně dlouhé slovo: ziektekostenverzekeringskaart, což je kartička zdravotní pojišťovny.)
Moc českých učebnic holandštiny není. Já používám knížku z nakladatelství Karolinum originálně nazvanou "Učebnice nizozemštiny" + 2 CD, ale na začátky úplně stačí a věřím tomu, že když vydržím všech 30 lekcí, dostanu se na úroveň B1 nebo dokonce B2... (no, to mám co dělat). Ještě existují výuková videa na Internetu a hromada stránek se slovíčky, ale pokud jste tady, můžete klidně poslouchat televizi, koukat na dvojjazyčné seriály nebo si zajít na kurz pro začátečníky. Mimochodem, konečně jsem přišla na to, jak se říká tomu kurzu pro cizince - je to inburgeren course. Zahrnuje historii, každodenní situace, jazyk a zkoušky a napíšu o něm samostatný příspěvek až zjistím víc.
Otepluje se, budeme si muset najít novou ledničku :o) Parkuje sice ve stínu před hotelem, ale i tak je tam přes den skoro deset stupňů a jestli to tak půjde dál, zkazí se nám sýry nebo uteče pudink. Nové okno bude až v pátek díky totálně zmatené paní z hotlinky pojišťovny a nedají nám nic, protože všechno přepočítávají podle českých ceníků, a to nedělá ani polovinu sjednané spoluúčasti. Na nákupy sice jezdíme, ale na výlety to není, protože na každé křižovatce koukám škvírou mezi lepenkou jeslti něco nejede a při jízdě nad 70 km v hodině se trhá, takže nemůžeme na dálnici.
Jak jsem dopadla u vstupního testu nevím, protože se mi ještě nikdo neozval, ale zato jsme dostali e-mail z Rotterdamu ohledně našich 303jek, takže je mají a zpracovávají a třeba z toho nakonec bude i ta podpora. Navíc, o víkendu jsme si přepsali v životopisech českou adresu na holandskou a asi to zafungovalo, protože od neděle se na Mirkovo CV podívalo už 48 lidí a přišly dvě nové nabídky práce :o) Jsou v oboru, v Amsterdamu a s nástupem ihned, tak uvidíme. U mě to tak slavné sice není, ale tak minimálně by se mohli přestat ptát kdy se můžu přestěhovat, jestli mi tu práci dají.
Víc novinek už asi nemám, kromě toho všeho se snažím o jednu lekci holandštiny a brusle denně, Mirek navíc programuje a hraje Social City. A abyste neřekli, tady máte aspoň jednu fotku z odpoledne :o) Je to kousek od hotelu a říkají tomu koupací pláž, protože je tam písek bez kamenů a mělké moře. Na Picase v sekci Waterlands bude větší.
Jak vypadá život mimo velká města na severu země? Můžete tu narazit na tři věci: mlýny, malé vesničky a naprosto izolované statky uprostřed ničeho. Ve vesnicích je většina domů z cihel a s doškovou střechou, kolem domů jsou vysázené živé ploty (nebo podivně zastřihávané stromy, které dělají stěnu) a před domem je vždycky nějak originálně upravená zahrádka. Tady ve waterlands má navíc každý druhý na pozemku vodní kanál nebo střechu potaženou rákosem a skoro každý tu chová nějaká zvířata.
Holandská zvláštnost, domy na venkově nemají patra, ale několikapatrové střechy. Největší střecha co jsme našli měla čtyři okna nad sebou a já osobně si myslím že je to docela škoda místa.
Většina domečků má v přízemí jen jednu obrovskou místnost a ta má obrovská okna úplně bez záclon, mléčnou fólii nebo roletu. Protože jsou si domy hodně podobné, občas je majitelé polepí obrázky, upraví zahradu nebo dají před dveře sochu, ale jinak moc kreativní nejsou. Třeba tu mají přísné památkáře.
Pokud má rodina zvířata, bydlí přímo vedle nich. Jejich domy se opravdu zeď o zeď dotýkají kravína, stáje, obory pro ovečky nebo třeba kurníků pro slepice a často jsou z ulice patřičně "cítit". Je to venkov a chápu že mají problémy s místem, ale takové bydlení by mě nebavilo.
K domku patří i velké zahraniční auto, kolo, malá loďka, pes nebo hromada dětí. Hodně staré domy jsou ze dřeva a vrstvu rákosu mají prorostlou mechem, hodně starých stájí nebo kůlen je z plechu a prakticky bez oken. Autobus tu jezdí dvakrát denně, vlak má zastávku třeba 10 km daleko a hospůdky taky nehledejte, holanďani tam prostě nechodí. Fotky: http://picasaweb.google.com/molicek/Waterlands?feat=directlink
Za poslední tři dny se toho stalo tolik, že ani nevim kde začít. Kurzy holandštiny nedopadly, protože se nám zpátky už nikdo neozval, a tak jsme se do toho pustili sami. Ono to půjde, máme učebnici, máme CDčka, máme lekce na youtube, máme televizi a mluví na nás všichni kolem. Dneska budu načínat čtvrtou lekci a mám první, docela vtipný postřech - přistěhovalý cizinec (nový soused) se v holandštině řekne úplně stejně jako slovíčko “divný”, tedy vreemd :o) Učebnice má svoje mušky, ale dá se z ní učit a asi ji můžu s klidným svědomím doporučit i Vám, rozhodně tu první lekce nezačíná větami typu: “Pan Novák má dvě dcery.”, “Pan Novák má auto.”, ale jsou tu užitečnější věty jako: “Je to daleko?”, “Jsme tu cizí” nebo “Studuji v Brně.” a jako cvičení mluvíte i píšete e-mail nebo popisujete obrázek půdorysu bytu. Učebnice je od nakladatelství Karolinum a vyjde zhruba na 300 kč.
Ve středu jsme vyrazili na výlet, ale nepovedl se, protože to co jsme hledali tam nebylo. Ve čtvrtek jsme vyrazili na další výlet, ale zapomněla jsem si kartu od foťáku takže nic neuvidíte a další výprava asi jen tak nebude. Na druhou stranu všchno zlé je pro něco dobré, protože se mi ozvala agentura s nabídkou práce a celý zbytek čtvrtka jsem tak místo výletování strávila aspoň učením se na vstupní test, kam jsem měla dorazit hned druhý den ráno. No a tím se pomalu dostáváme k pátku.
Pátek ráno začal prima zácpou na dálnici, protože holanďané se neumí zipovat. Stačí sebemenší překážka v nějakém z jízdních pruhů a stojí celá dálnice a nebo (a to je tady naprostá místní specialita) jedou všechny pruhy kromě vašeho, to znamená i ty pomalé vpravo. Zaparkovali jsme autíčko tak jako vždycky na krytém P+R parkovišti, dostali dva lístky na dopravu a vyrazili na vstupní test, který nakonec trval celých 90 minut a pěkně mi po něm vyhládlo. (zatím nic nevím, výsledky budou příští týden, ale mám z něj docela dobrý pocit) Po malém obědě následovala prohlídka bytu, který nás tentokrát příjemně překvapil, protože je zařízený, s Internetem a v centru, ale jeho mínusy jsou velikost (tak 30m2, i s kouskem místa pro kola venku před oknem) a chybějící parkovací místo. Jak jsme agentovi řekli že máme auto, okamžitě nám doporučil ať se ho zbavíme, protože jezdit v Amsterdamu a ještě k tomu s českou značkou je prý šílenost a třeba je to prorok, protože když jsme se vrátili na parkoviště, čekal nás šok - vykradli nám auto. Výraz vykradli asi není úplně na místě protože vůbec nic nevzali, ale rozmlátili přední okýnko, poškrábali dveře a rozházeli snad i to, co v tom autě předtím nebylo. Pan "zloděj" byl zjevně amatér, jelikož nepřišel na to jak otevřít kufr a vyřešil to sklopením zadní sedačky. Ty malé kousíčky skla byly úplně všude a to většinu z nich držela fólie. Celou věc jsme ohlásili hlídači na parkovišti, který nám auto vysál a díru po okně slepil z několika pytlů na odpadky a policii v Amsterdamu i v Purmerendu, kam spadáme polohou hotelu. No, policie je tu stejně jako všichni úředníci a prodavači milá, otevřeno měli i na malém městě ještě v osm večer a umí anglicky. Radost z toho nemáme, je to škoda aspoň za pět tisíc a ty jsou teď potřeba jinde, ale na druhou stranu máme obrovské štěstí že to není nic horšího. Dokážu si představit vztek toho de..la, který se tam tak pracně vloupe předním okýnkem aby prohledal kufr a nic nenajde, to taky mohlo skončit daleko hůř. Bohužel jsme museli cestou domů sjet z dálnice, protože pytle nesnesly víc jak 70 km za hodinu, ale jsme doma a řešíme co s tím. Autíčko jsem před hotelem vysušila a vysála, černý pytel jsme strhli a nahradili bílým (s trošku estetičtější izolepou) a v úterý jsme objednaní do servisu. Schválně, proplatí to pojišťovna? Kromě toho všeho samozřejmě pořád odpovídáme na inzeráty, objevujeme nová jídla ze supermarketů a byli jsme poprvé na bruslích :o) Sice jen čtyři kilometry, ale provětrali jsme se. Silnice tu jsou docela hladké, tak akorát klikaté a bez kopců, Mirek nemusí brzdit :o) Větší fotky tady: http://picasaweb.google.com/molicek/Ostatni?feat=directlink.
Sever země (neboli Noord Holland region) už máme skoro celý procestovaný. Do hodně měst nás zavedly úřady nebo hledání práce, tulipány ještě nekvetou, sýrové trhy ještě nejsou a sezóna oficiálně nezačala, taže nám zbývá tak možná Afluitsdijk, což je 32 km dlouhá umělá hráz, která spojuje Noord Holland s Frieslandem a odděluje Ijsselmeer od Waddenského moře nebo sýrové trhy v Alkmaaru, ale ty budou až v dubnu. Dneska jsme stihli další tři věci z našeho seznamu a to tradiční holandské mlýny, oceán a opravdový holandský les a příští výlet už bude někam daleko. Jen mě mrzí počasí, ale je březen no...
První zastávkou na cestě byly tradiční holandské (a ještě pořád funkční) mlýny poblíž Ursemu, v oblasti nazvané Koggenland. Už jsem jich tu pár viděla a vědela jsem za čím jedu, ale asi jsem prostě čekala víc, protože mě nijak nenadchly. Stojí hned vedle velké silnice a v okolí vůbec nic není, takže člověk tam jede vyloženě jen na prohlídku, projít se a pořídit pár fotek a navíc často nejsou ani v provozu. Jet kolem a udělat fotku je asi OK, ale plánovat to jako výlet asi nemá cenu. Další celkem neplánovanou zastávkou byl pravý holandský les, a tím myslím les, ne jen řadu pěti stromů. Je z větší části jehličnatý, najdete ho poblíž městečka Bergen a táhne se od hranic města až k pobřeží, ale nejlépe si ho prohlédnete stejně jen za okýnkem z auta, protože v něm nejsou žádné stezky a navíc leží prakticky na písku. Možná že místní ví kudy chodit, ale my jeli dál a já udělala jen pár fotek z odpočívadel u silnice. Podle mapy je podobných míst v Holandsku asi jen 14, ale jsou to parky nebo jsou podstatně větší a největší „zelené fleky“ najdete poblíž Apeldoornu nebo Assenu. Poslední zastávka - pláž, severní moře a Atlantik. Skoro celé západní pobřeží Holandska je jedna velká písečná pláž a když nepočítám sem tam nějaké to moře, olizuje Vám nohy přímo Atlantik. Ještě nikdy sem nebyla tak blízko oceánu ani na písečné pláži a těšila jsem se, jen škoda že se počasí stihlo totálně zkazit ještě dřív, než jsme vystoupili z auta. I tak jsme tam strávili dobrou hodinu a procházeli se, stavěli hráz, hledali velké mušle nebo fotili a rozhodně jsme tam nebyli jediní, na pláži se procházelo zhruba dalších 20 lidí, běhali psi, trénovali koně a jeden rybář zrovna vytahoval sítě. Když mi někdo řekně pláž, představím si nechutné horko a vůbec by mě nenapadlo že se tam budu jednou procházet v čepici a rukavicích, ale i tak se mi tam hodně líbilo a nebyla jsem tam naposled.
|
RSS Feed